Co je to růže z Jericha
Růže z Jericha na zeměkouli rostla již v období prvohor, tedy už před mnoha miliony let. Patří mezi vranečkovité rostliny, které obvykle rostou ve volné přírodě. Některé druhy se vzácně vyskytují i u nás, jiné mají svůj domov v tropických oblastech Egypta, v amazonských či tichomořských pralesích.
Růže z Jericha (Selaginella lepidophylla) dorůstá maximálně do výšky patnácti centimetrů, ale ve vhodných podmínkách se velmi rychle rozrůstá do rozsáhlých zelených koberců a dá se pěstovat i doma. Vytváří bohatě větvené lodyhy, vějířovitě uspořádané do hustých trsů a hustě porostlé drobnými listy, které jsou smaragdově zelené – pokud mají vlhké prostředí. Rostlina se vlivem sucha zatahuje, listy se stáčejí dovnitř ke středu a vytvářejí tvrdé kulovité útvary. Ty se ve vlhku nebo přímo ve vodě opět narovnávají do původního tvaru a zezelenají. Zvadlé listy je nutné odstraňovat.
Co o ní říká Bible
Legenda říká, že růži z Jericha – ruce Panny Marie – věnovala P. Marie jako poděkování za pomoc při útěku do Egypta. Jednoho dne křižáci nalezli nedaleko starozákonního města Jericho růži, jež vyrostla z oddenku růže zdobící kdysi rajskou zahradu. Panna Maria prý na dceři rajského růžového keře sušila plenky malého Ježíška při útěku do Egypta. Rytíři rostlinu vykopali a s největšími poctami přivezli do Evropy. Růže z Jericha dodnes roste v jedné alsaské vesnici a prý se snadno pozná. Růžový keř má jen jedno poupě, které nikdy neodkvétá. Po celý rok je zavřené a teprve o Štědrém večeru se na počest právě narozeného Jezulátka okvětní plátky rozvinou v nadpozemské kráse. Z květu vychází natolik jasná záře, že na keři může spočinout jen pohled člověka s dobrým srdcem a otevřenou duší.
Růže z Jericha – postup
Růže z Jericha přežívá v domácích podmínkách pouze v misce s vodou – nemůže ani růst, natož kvést. Pro svůj život potřebuje stálou teplotu, vlhkost a speciální podmínky. V tropech suché období přežívá schoulená do klubíčka. Jakmile zaprší, stonky se začnou zelenat a růže z Jericha se opět probudí k životu. Od této rostliny květ očekávat nelze, a i kdyby přece, ani si jej nevšimnete. Cyklus rozmnožování těchto rostlin je totiž tak složitý a probíhá natolik nenápadně, že jej bez mikroskopu vůbec nezpozorujete.
Výše uvedený koloběh byste růži z Jericha měli zajistit i vy a střídat v domácích podmínkách simulované období sucha s umístěním rostliny v nádobě s vodou. Pěstitelé často chybují, když v nádobě nechají rostlinu téměř plavat. Ta pak začne uhnívat.
Pěstování postup:
Rostlinu nechte nasát vodu, jakmile se rozvine, přebytečnou vodu odlijte a ponechte jen trochu vody na dně. Je lépe vodu častěji doplňovat, případně i rostlinu mlžit. Zpozorujete-li, že začíná usychat, vodu doplňte. Růži z Jericha napadenou plísní okamžitě z vody vyndejte, nechte uschnout a poté ji můžete nechat opět rozvinout. Počítejte vždy s tím, že nikdy nebude smaragdově zelená, jako je na obrázcích, neboť domácí prostředí není zkrátka tropický prales.
Pokud jste vlastníky vytápěného skleníku, kde pěstujete jiné exotické skvosty, můžete růži z Jericha vysadit jako podrost, případně ji umístit do vitríny s tropickými rostlinami. Vyhovuje jí polostinné místo, v žádném případě nesnáší přímé slunce.
Zálivka musí být v létě pravidelná a vydatná, zásadně měkkou, nejlépe dešťovou vodou. Vysoké nároky jsou i na vzdušnou vlhkost, která může být téměř až stoprocentní. Optimální pro pěstování je teplota od sedmnácti do dvaadvaceti stupňů a přibližně stejnou teplotu potřebuje rostlina i přes zimu. Přesadit ji můžete na jaře do kypré humózní zeminy, ne však s obsahem vápna.
Rostlina se množí pouze vegetativně stonkovými řízky, ale v domácích podmínkách asi moc úspěšní nebudete. Řízky se musí nasázet do naprosto čistého substrátu (agroperlitu nebo čistého křemičitého písku), který neobsahuje žádné zárodky plísní. Řízky koření jen při vysoké vzdušné vlhkosti.
Pro své zajímavé vlastnosti se dá tato rostlina pěstovat jak na talířku či v misce s vodou (takto ale pouze krátkodobě), tak v interiéru, kde je nižší teplota a vyšší vzdušná vlhkost. Vhodnější je výsadba přímo na záhony do polostínu, kde je dostatečně vlhká půda s příměsí rašeliny. Vraneček je však choulostivý na mráz (-5 °C), proto je vhodné rostliny pěstované venku přesadit na zimu do květináče a umístit v bezmrazé místnosti. Je možné také celou rostlinu nechat v suchém stavu přezimovat do jara. Vranečky lze množit řízkováním nebo dělením trsu. Části větví velmi dobře zakořeňují při teplotě 20 °C, nejlépe pak po třech až osmi kusech přímo v konečných květináčích.
Růže z Jericha a její bobule
Tak zde pozor. Existuje rostlina kozí list, která se nesprávně označuje jako růže z Jericha, ale jde o ovíjivou liánu rostoucí mimo jiné divoce ve světlých teplých lesích. Je známo kolem dvou stovek druhů. Na zahradě se spokojí i s neúrodnou, spíše vápnitou půdou, vyhovuje jí polostín. Poroste i ve stínu, ale pokvete slaběji. Na slunci ji musíte častěji zalévat. Na opoře dorůstá až pěti metrů. Temně zelené přisedlé a vstřícné listy na podzim opadávají. Květy svou krásou mohou směle konkurovat orchidejím. Jsou dlouze trubkovité s výraznými tyčinkami. Narůžovělá nebo načervenalá poupata se promění v impozantní bílo-žluté květy s červenými skvrnami a intenzivní vůní. Ta se nejvíce rozvine pozdě večer a na sladký nektar láká noční lišaje. Když po prvním odkvětu během května a června nenecháte vyvíjet plody, pokvete na nových výhoncích ještě jednou v časném podzimu. Ale i červené lesklé bobule budou ozdobou zahrádky, alespoň do té doby, než je odnesou ptáci. Chutnají i papouškům. Tuto rostlinu lze množit buď koupenými sazenicemi, nebo polovyzrálými řízky.
Růže z Jericha – video
Zde můžete vidět, jak vypadá pravá růže z Jericha a jak s ní správně zacházet, aby byla okrasou vašeho stolu, bytu či zahrady.
Růže z Jericha – fotografie
Pokud si dle popisu neumíte rostlinku představit, tak zde naleznete fotografie s růží z Jericha.
Autor: © Mgr. Světluše Vinšová
Foto: © Gadg